České dějiny

Úvod

Úvodem bych se chtěl zmínit, proč jsem si toto téma seminární práce – Život ve středověkém městě  vybral, co to vlastně město je a jeho stručnou charakteristiku.

Téma práce Život ve středověkém městě jsem si vybral především proto, že mě již od dětství bavily různé středověké filmy a knížky, které toto téma popisovaly. Dále mě baví navštěvovat různé historické památky, obzvláště právě ty středověké.

Co je to město?

Město je jeden ze základních typů sídel, které se od vesnice odlišuje řadou charakteristika jako například velikost, hospodářská struktura, charakter zástavby, městský způsob života a především postavení v sídelním systému.

Přes společné rysy bylo každé město individuální, nezaměnitelné s jiným. Proto je velmi nesnadné utřídit je do skupin.

Lit: Malý geografický a ekologický slovník – Tomáš Matějček a kol., Praha 2007

Obecné pojmy

Městské symboly

Z právního postavení a vojenské moci města vycházely jeho výsostné symboly. Písemné produkty městských institucí se opatřovaly pečetěmi, jež vyjadřovaly městské právo a pojišťovaly jejich platnost. Město muselo mít určitou moc, kterou symbolizoval městský prapor se zvláštním znamením. Obecným symbolem města se pak stával jeho znak. Všech těchto symbolů obdobě užívaly i další městské korporace, zejména cechy¹.

1 - Cech - středověké a raně novověké řemeslnické sdružení, která hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Plnil též funkce reprezentativní, náboženské a sociální.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Cech

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Vývoj měst

Dříve než vyrůstala první města ve střední Evropě, existovala již po tisíciletí sídliště městského typu v různých částech světa, Za neolitické revoluce² mezi 8. až 6. tisíciletím př. n. l. začínali lidé místo sběru a lovu pěstovat zemědělské plodiny a vytvářet trvalé osady, jež je chránily účinněji proti přírodě a zároveň proti skupinám jiných lidí. Raný vývoj těchto sídlišť postupoval zejména ve velké oblasti od východního Středomoří a Přední Asie až po Střední Asii. Zemědělské osady se měnily v trhová střediska, kde se soustřeďovala řemeslná výroba, vyrůstaly náročnější stavby, zajišťovala se obrana budováním hradeb a přibývaly i další funkce městského charakteru. Na místě biblického Jericha³ je prokázána podobna osada přibližující se městu již v 8. tisíciletí, u Catal Hÿuÿku v 7. tisíciletí. Města v plné slova smyslu vznikala během druhé poloviny 5. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii v Sumeru, jež byly nazývány jako městské státy. Rozhodující význam pro evropská města měla oblast Středozemí. Foinická města na východním pobřeží vyrostla jako městská státy se silným hospodářským základem. Antická města v Řecký a v Římě  dosáhly na vyšší vývojový stupeň a naplnily bohatou měrou všechny městské funkce.  Rozpad římského impéria v polovině 1, tisíciletí n. l. měl pro města katastrofální důsledky. Pod nápory barbarských kmenů města zanikala nebo se rapidně zmenšovala. Po dlouhá staletí raného feudalismu města buď neexistovala, nebo živořila.Teprve na sklonku raného a v počátcích vrcholného středověku, především v Itálii, Francii nebo v Španělsku v 11. a v 12. století, nastal takový rozmach hospodářského života, který umožnil jejich opětovný rozvoj. Tato etapa vývoje byla rozhodující i pro české země.

2 - Neolitická revoluce –  termín charakterizující přechod od společnosti lovců a sběračů k společnosti usedlé, jejíž ekonomika je založena na zemědělství.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Neolitick%C3%A1_revoluce

3 – Jericho - je malé blízkovýchodní město nacházející se na západním břehu řeky Jordán severovýchodně od Jeruzaléma.  Je považováno za jedno z nejstarších měst na světě s kontinuálním osídlením

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jericho

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Zápisky z přednášek M. Kriegera – Dějiny starověku

Vznik středověkých měst na českém území

            V době Sámovy říše v sedmém století nedošlo v českých zemích ke vzniku vyššího typu sídlišť. Teprve od 8. století se začala objevovat opevněná hradiště, která se rozvinula v hustou síť. Zjišťujeme zde zárodky funkcí měst, ale není možná je považovat ani za prvotní města. V době Velké Moravy ve druhé polovině 9. století za vlády králů Rostislava a Svatopluka vznikala prvotní česká města – především Mikulčice a Staré Město s Uherským Hradištěm. V Mikulčicích bylo asi 250 domů a kolem 1000 obyvatel a ve Starém Městě asi 2000 obyvatel, tedy tolik jako ve středním středověkém městě. Během 11. a 12. století rostlo především sídliště pod Hradem ( později Pražským Hradem ), zejména na východním břehu Vltavy. V prostoru dnešního Starého Města, Malé Strany a Hradčan se postupně stala jádrem oblast kolem tržiště na pravém břehu Vltavy a v počátku 13. století zde žilo asi 3500 lidí. Od zániku Velké Moravy do počátku 13. století se osídlení českých zemí rychle rozvíjelo a rozrůzňovalo a lze tak mluvit o první hlavní vlně vznikání měst na našem území a dozrávání vývoje měst. Vznikala další města jako Cheb, Hradec Králové, Bruntál, Olomouc, Brno nebo Znojmo. V Období Přemyslovců prožívala téměř všechna města léta rozmachu a dosahovala horních mezí středověkého vývoje. Za Přemysla I. začalo zakládání středověkých měst v plném slova smyslu kdy český stát vstupoval do období všestranného posílení. Za Přemyslovy vlády byla vydání první městská privilegia⁴. Na sklonku Přemyslovy vlády bylo na českém území asi 13 královských měst. Za vlády Přemysla Otakara II. dospívala české společnost k vrcholné feudální podobě. Pro Přemysla byla nebezpečná hlavně šlechta, která neměla zájem na silní panovnické moci, Proto musel hledat oporu ve městech a snažil se ji rozšířit z oblasti hospodářské do dalších sfér. Za vlády Václava II. bylo vydáno privilegium pro města označované jako magna charta českých měst. Pojistil jim tak ochranu proti šlechtě.

V krátkém období vlády Václava III. Byla již vybudována síť 252 měst a městeček a přispěla tak k převratným změnám v českých zemí.  Za vlády Lucemburků dochází k velké prosperitě měst na našem území a to především za Karla IV. Nejvýrazněji se tato prosperita projevovala v Praze, hlavním městem Čech a také celé římské říše. Praha měla kolem 40 tisíc obyvatel a řadila se tak mezi přední evropská velkoměsta té doby. Značný úpadek měst se pak projevoval za vlády jeho syna Václava IV. a především pak v období husitské revoluce v první polovině 15. století. Závěr 15. století pak dával na vývoj měst opět určitou naději.

4 - privilegium, lze česky opsat výrazy "výsada" nebo "výsadní právo" a označuje přednostní právo, které v minulosti uděloval panovník.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Privilegium

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Způsoby vzniku měst

Je několik způsobů vzniku středověkých měst. V první řadě to byl způsob založení města poblíž hradu. Obydlí vyrůstala především v podhradí ale někdy také v opevněném přehradí, sloužící jako útočiště. Příklad takového města je například Hradec Králové. Město se nazývalo hradské středisko a v období Přemyslovců vytvořila tato střediska určitou síť povahy správní, vojenské a hospodářské.

Další způsob vzniku měst byl vznik města z trhového střediska, kde se uplatňovala pravidelnější trhová a obchodní činnost, tedy na obchodních křižovatkách. Některé z nich se vyvinula v města, jiná v městečka. Tento typ sídla ve středověku vznikl například v Praze nebo také v Brně či v Olomouci.

Další sídla mohla vznikat například u klášterů či celnic nebo na zeleném⁵ drnu z podnětu lokátora⁶, který se později mohl stát rychtářem tohoto města. Lokátor mohl být i z řad bohatších měšťanů.

Při vlastním vznikání města můžeme rozlišit několik fází. Když uzrály podmínky v některém sídlišti, rodil se podnět k založení města. Rozhodoval o něm panovník nebo jiná vrchnost a souhlas vyjadřoval smlouvu s podnikatelem výstavby. Při uzavření smlouvy odevzdával podnikatel ( lokátor ) pánovi města zákupní sumu. Lokátor měl pak trvalá práva v novém městě: rychtu s náležitostmi v oblasti soudní a správní, přiměřený lán dle podmínek ve městě, krčmu, mlýn, vše natrvalo osvobozené od berně a poplatků. Poté začínalo budování města v základní podobě a během doby dorůstaly další funkce.

Prvotní byl zřetel k přírodním podmínkám. Působila nadmořská výška, úrodnost půdy, blízkost vody, terénní poloha atd. Nejdůležitější pak byla přítomnost vody, řeky či potoka. Voda byla důležitá především pro řemesla, energii pro mlýny, rybáře, zemědělce, požáry a plnila také funkci obrannou.

5 - Zelený drn – nezastavěné  území. Sloužilo jako místo pro založení nové vesnice lokátorem.

Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

6 - Lokátor – osoba která byla pověřena založením vsi či města. Povinností lokátora bylo najít lidi ochotné se v novém sídlišti usadit, zastupovat je a zorganizovat veškerou činnost související bezprostředně se vznikem osady (přesun osadníků, vyměření polností atd.).

http://cs.wikipedia.org/wiki/Lok%C3%A1tor

http://volnachvile.blog.cz/0605/vznik-stredovekych-mest

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Typy středověkých měst

Podle majitele se města dělí: na královská, např. Rakovník, která zakládal král jako opěrné body, jejich obyvatelé podléhají pouze jemu. Královská města spolu s královskými hrady byla důležitou součástí přímého královského majetku. Zde se nejvíce rozvíjí obchod a řemesla. Dále sem patří i města věnná⁷, např. Vysoké Mýto a horní, která vznikala u nalezišť drahých kovů jako např. Kutná Hora. Další města jsou města poddanská, která zakládala šlechta nebo církev. Poddanská města byla součástí panství a jejich obyvatelé byli poddanými vrchnosti. Poddanské město bylo například Česká Lípa.

7 - Město věnné – město patřící královně, která dostala město jako věno.

http://volnachvile.blog.cz/0605/vznik-stredovekych-mest

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

       Hrůza, J. : Česká města, Praha 1960

Vzhled a struktura středověkého města

Centrem středověkého města bylo náměstí. Náměstí bylo politické, stavební, hospodářské a sociální jádro města. Nejideálnější náměstí mělo čtyrúhelníkový charakter. Dále vznikaly náměstí ulicového typu s dominantní ulicí, trojúhelníkového či kulovitého typu.

Náměstí bylo centrem všeho dění. Mohl zde být pranýř nebo šibenice, kde se konaly popravy. Pořádaly se zde také různé světské a církevní události, trhy které se nazývaly též jarmarky, kam se sjížděli lidé z okolních vesnice aby zde nabízeli své zboží.

U některých měst byl hrad či klášter a nejdůležitějšími budovami byla radnice a kostel, kde se lidé scházeli např. při bohoslužbách. Nejblíže k náměstí bydleli nejbohatší měšťané, čili patriciát⁸, kteří žili v nejhonosnějších domech často s vybudovaným podloubím⁹. Dále od náměstí v postraních ulicích bydleli středně bohatí a chudší měšťané. U městských hradeb nebo v předměstích pak žili řemeslníci či rolníci, nejpočetnější část obyvatelstva. Nejhlučnější řemesla se pak nacházela u hradeb či za hradbami v předměstích a tichá řemesla blíže k náměstí. Předměstí plnilo mnohdy několik důležitých funkcí. Byla významná především v oblasti hospodářské. Žilo zde mnoho rolníků kteří se zabývali různými hospodářským odvětvími. Ti pak zásobovali město zemědělskými plodinami neboť ve městě nebylo pro zemědělství dostatek prostoru. Dále absorbovali populační přetlak a sloužili tak jako vyrovnávací pásmo mezi městem a vesnicí. Kláštery a kostely se zde nacházely zřídka, činnost církve tak zde byla omezená. Nebylo zde však nouze o špitály s kaplemi.

Města obklopovaly městské hradby a městské brány, které plnily především obrannou funkci a ve středověku téměř neexistovalo město bez hradeb. Hradby pak často byly obklopeny hradním příkopem.

Na 1 ha plochy uvnitř hradeb odpovídalo asi sto až dvě stě obyvatel.

8 - Patriciát -  bývá nejčastěji označována ekonomicky a sociálně nejsilnější vrstva měšťanů ve středověkých a raně novověkých městech. Tato skupina obvykle držela silný podíl na lokální moci v rámci městské autonomie a v některých případech i aspirovala na podíl na zemské moci.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Patrici%C3%A1t

9 - Podloubí  - je prostor v přízemí domu v jeho přední částí do ulice či náměstí oddělený od okolí sloupy nebo pilíři.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Podloub%C3%AD

http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_m%C4%9Bsto

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Městský půdorys

Městský půdorys se dělil na:

•         1) rostlý ( zpravidla páskovitý, K. Hora )

•         2) plánovitý ( normový )

•         a) pravidelný pravoúhlý

-  s ústředním náměstím ( Č. Budějovice )

-  s dominantní ulicí ( Domažlice )

              Žebrový, Žebříkový, Návesní

•         b) pravidelný narušený ( Jihlava )

•         3) smíšený rostlý a plánovitý ( Znojmo )

•         4) nepravidelný ( Dačice )

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Společnost středověkého města

Společnost středověkého města se dělila na tři vrstvy. Toto dělení se pak určovalo především dle majetku. Nejvýše ve společenské žebříčku byli plnoprávní občané. Nejbohatší z nich se nezývali patriciát a tvořili jen nepatrnou část obyvatelstva města.

Střední vrstvou ( mediocres ) pak byli řemeslníci a obchodníci, kteří tvořili 50 až 70 procent městského obyvatelstva a byli tak nejpočetnější vrstvou. Početnost a hospodářská skladba rozhodovaly o tom, že střední vrstva byla značně majetkově i sociálně diferencovaná, zvláště podle typů měst. I když střední vrstva nebyla totožná s řemeslnictvem, sloužily cechy do značné míry jejich cílům. Polocechovní nebo cechovní vláda města znamenala silné až rozhodující zastoupení střední vrstvy městské radě ale také v městské obci. V městské radě zasedali konšelé, měli na starost správu města a starosta se nazýval purkmistr¹⁰.

Nejníže ve společenském žebříčku se ocitala městská chudina ( dělníci a žebráci ), která tvořila kolem třiceti procent městské společnosti. Městská chudina vyla majetkově a sociálně značně diferenciovaná, nikoli však jako u střední vrstvy. Většina z nich byla v bezprávném postavení.

V městě žili též duchovní a židé. Počet duchovních se odhaduje kolem dvou až tří procent a počet židů mezi jedním až pěti procenty. Židé pak žili v oddělených částech města, které se nazývali židovská ghetta¹¹ a scházeli se v synagogách.

10 - Purkmistr - první správní úředník ve městě, česky něco jako starosta. Purkmistrovský úřad vznikl někdy ve 13. století podle vzoru římských konzulů.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Purkmistr

11 - Ghetto - je část města, kde žijí lidé stejného náboženského či rasového původu, a to buď dobrovolně nebo nedobrovolně.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ghetto

http://jonasko.blog.cz/0709/zivot-ve-stredovekych-vesnicich-a-mestech

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Politika a práva měst

•         Panovník uděloval městům privilegia ( výsady ) jež zahrnovaly:

·         - právo tržní:město mohlo provozovat významné trhy

·         - právo mílové:cizí řemeslník se mohl ve městě usídlit a provozovat své ale musel být   jednu míli od řemeslníka původního

·         - právo várečné:město mělo právo vařit pivo a mít svůj pivovar

·         - právo hradební:město mohlo mít své hradby

·         - právo hrdelní:město mohlo pořádat popravy

·         - právo horní:město mohlo těžit nerosty ve svém okolí       

http://volnachvile.blog.cz/0605/vznik-stredovekych-mest

http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_m%C4%9Bsto

Rozdíly mezi městem a vesnicí

Nesporný a na první pohled patrný byl rozdíl zástavby měst a vesnic. Projevoval se v půdorysném rozvržení, v podobě domů, početnosti a rozsahu veřejných budov a samozřejmě ve velikosti sídliště. Obdobný rozdíl se jevil též v zajištění obrany sídliště. Město bylo opevněno hradbami, naopak vesničané se museli schovávat ve sklepích, lesích či v blízko ležícím městě. Další rozdíl byl také v hospodářství. Hospodářství města bylo na mnohem vyšší úrovni, stejně jako životní úroveň a proto někteří měšťané zakládali další vesnice, které museli městům odevzdávat peněžní dávky. Některá města měla také soudní pravomoc nad přilehlými vesnicemi. Ve městech se rozvíjelo řemeslo a obchod, naopak zemědělství existovalo spíše ve vesnicích, proto existovalo rozdělení úloh mezi městem a vesnicí, kdy vesničané nabízeli své produkty na městských trzích a vesnice tak byla pro město v tomto ohledu téměř nepostradatelná což se projevilo především v době městské krize. V neposlední řadě byl patrný rozdíl také v kulturní úrovni. Ve městech vznikaly školy a úroveň vzdělání zde byla propastně vyšší než tomu bylo na venkově kde většina lidí neuměla číst ani psát. Ve městech bylo i mnohem větší společenské vyžití v podobě jarmarků¹² a různých jiných kulturních událostí jako např. návštěva krále.

12 - Jarmark  - v původním významu slova se jednalo výroční trh (odvozeno z německých slov Jahre=rok a markt=trh). Dnes obykle veřejný měststký trh spojený s doprovodným kulturním programem

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jarmark

http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_m%C4%9Bsto

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Městský dům

V jednotlivých ochozech vyly vyměřeny domovní parcely ( městiště ) jako součást lánu. Parcela měla podlouhlý hluboký tvar a probíhala celým ochozem. Poměr šířky k délce se pohyboval přibližně 1:3.

Nejprve vznikaly polozemnice¹³. Z nich se později vyvinuly městské domy, které vznikaly na části městiště. V čelní ploše se nacházely obytné a provozní prostory. Obytnými prostory byly jizba, komnata, světnice či komora¹⁴, v níž často bydleli nájemnici. Základ domu byl z kamene, jinak však v zástavbě domu převažovalo hlavně dřevo. Před domem pak byla šíje či šachta do sklepa. Ve sklepě se uchovávaly potraviny, víno či smlouvy. Schodiště se nacházelo z boční strany domu mezi přední síní a zadní komorou. V přízemí domu pak byla hlavní síň. Domovní vrata byla tak velká aby projel vůz s potahem a v domě žilo kolem 10 lidí. Jedna rodina čítala 4 až 6 lidí.

Vznikal též dům s průjezdem, rozšiřoval se obytný prostor v prvním patře i přízemní síň a vznikala další komora v zadním traktu. Vaření zprvu probíhalo na otevřeném ohništi, v pozdějším období se v některých domech objevovala i černá kuchyně s kachlovými kamny. Komín ve středověku většinou chyběl. Původní prostory domu sloužily jako seníky, sýpky či sklady. Na střeše byla umístěna korouhvička a žlaby odvádějící dešťovou vodu. Dům pak v zadní části obklopoval pletený, později i dřevěný či zděný plot. Na pozemku se dále nacházely chlévy, záchody či pece, jež byly hlavním zdrojem nečistot. Odpad se vyvážel před dům či na pole jako hnojivo. Často tak nastával problém hromadění odpadu a ulice byly mnohdy zcela neprostupné. Kanalizační jímky mohly být i nedaleko studny a hrozilo tak znečištění studny, jež mohlo mít za následek např. mor.

13 - Polozemnice – polozahloubené dřevěné obydlí o jedné místnosti.

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992.

14 - Černá kuchyně tvoří prostor v domě, převážně v zadní či boční části síně, s otevřeným komínem trychtýřovitého tvaru o větším průměru, pod nímž bylo otevřené ohniště.

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A1_kuchyn%C4%9B

http://cs.wikipedia.org/wiki/Komora

Hospodářství města

Během středověku se rozvíjí zpracovávání kovů, hornické metody, výroba skla a papíru, na konci středověku v polovině 15. století vznikl i knihtisk, zdokonalují se chemické postupy např. při zemědělství.

V počátečním období středověkých českých měst se rozvíjí kapitálové prostředky díky patricijským podnikatelům, kteří zakládali města a vesnice, obchodovali či podnikali v hornictví. Prosperovali až do konce vlády Karla IV. Feudalizace městské horní vrstvy a následně husitská revoluce ztlumily hospodářskou aktivitu.

Myšlení ve středověku bylo konkrétně, nikoli koncepční. Například při přestavbě kostela se rozhodovali ze dne na den, aniž by měli předem zařízené řemeslníky a materiál, tudíž se tato práce mohla táhnout i měsíce i léta.

Povahu města, popřípadě hospodářské schopnosti měšťanů prozrazuje hlavně pozůstalý majetek, ve 14. století se objevují i inventáře majetku.

Hospodaření města bylo omezeno kanonickými¹⁵ zákazy, které se týkaly zákazu půjčovat peníze na úrok.

Podle hospodářského charakteru se dělí města na 4 hlavní typy:  řemeslnicko-zemědělské, jež se vyznačovala nízkou majetkovou a sociální diferenciací, většina obyvatel se zabývala zemědělstvím, řemeslo bylo málo rozvinuté. Tyto města stály v hospodářském žebříčku nejníže. Druhým typem byla města řemeslnická. Zde byla rozvinutá široká škála řemesel, byl zde také menší počet obchodních živností, jež zajišťovaly směnu se zemědělským zázemím ( řemeslnicko-zemědělskými městy ). Byla zde rozvinutější majetková a sociální diferenciace. Třetí typ, města řemeslnicko-obchodní se vyznačovala mimořádným rozvojem určitého řemeslného odvětví, jež mělo za důsledek silnější vývoz a proto se tato města nazývala jako města exportní. Charakterizuje je tzv. trojvrství. Tj. nepočetná vyšší vrstva, početná střední a také velmi početná chudší vrstva. Posledním typem byla sídelní města, tedy města, se silnou koncentrací obyvatelstva, např. Praha či Brno.

15 - Kanonické právo je právo katolických, pravoslavných a anglikánských církví, které jsou jeho tvůrkyněmi. Tvoří podmnožinu církevního práva.

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Hospodářství městské správy

Hospodářství městské správy si můžeme rozdělit na městské příjmy a městské výdaje.

Městské příjmy tvořily hlavně daně, jež byly nejdůležitějším příjmem města. Platily se ve dvou termínech v roce a vyměřovali se dle majetku a výkonu řemesla. Vymáhání bylo mnohdy velmi tvrdé za asistence rychtáře¹⁶. Dalším příjmem byly soudní pokuty, které byly nejdříve významné, postupem času však na významu ztrácely. Režijní hospodářství neboli správa hospodářských podniků města tvořila další příjem města. Dalšími příjmy pak mohly být feudální renty, zárodky městských panství či různé dávky a poplatky soudní, správní nebo hospodářské.

Městské výdaje tvořil nejstarší areální úrok neboli činže,  jež se vyměřovala při založení města z jednotlivých lánů. Dalším hlavním výdajem byla královská berně, která se hradila panovníkovi. Zpočátku byla placena nepravidelně, poté ve dvou až třech pravidelných termínech především za vlády Lucemburků. Dalšími výdaji byly stavební činnosti města ( stavby, provoz, údržba ), koupě nemovitostí, obrana a bezpečnost, reprezentace a politický život – např. dary panovníkovi a jiným vrchnostem či vzácným hostům přičemž například návštěva krále ve města mohla znamenat pro město pohromu ( obrovské výdaje ), správa a platy, školu a kulturu, kostely, charitativní podpory a zápůjčky.

16 - Rychtář (též richter, iudex, fojt, šoltys) byl v období středověku představeným městské či vesnické obce.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rycht%C3%A1%C5%99

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Řemesla a cechy

Hlavním výrobním odvětvím měst byla po celý středověk řemesla. Ve městech platilo mílové právo, tj. že se v okruhu jedné míle nesměl usadit cizí řemeslník. Od 13. století dochází ke specializaci řemesel na užší obory. Štěpení práce zaručuje lepší jakost výrobků a vyšší zručnost řemeslníků. Mimořádnému rozšíření se těšila hlavně výroba piva, která měla nemalý ekonomický význam. Další významná řemesla byla např. : řeznictví, krčmy, oděvnictví ( krejčovské a ševcovské ), kožešnictví, tesařství, kovářství, stavebnictví, výroba skla nebo hrnčířství.

Od druhé poloviny 14. století se objevují také cechovní řády. Funkce řemeslnických cechů spočívaly v obraně řemesla a aktivním principu regulace. V čele cechů stáli cechmistři, cechovní starší. Na cechmistra i tovaryše¹⁷ se musela provádět zkouška. Cech obsahoval několik řemesel. Řemesla se vykonávala u mistrů či v hospodách a každý z cechu měl od patnáctého století svůj znak.

17 – Tovaryš - byl učeň, který úspěšně splnil tovaryšské zkoušky. Pak mohl samostatně vykonávat práce ze svého oboru. Z tovaryše se stal mistr po složení mistrovské zkoušky.^[1] Počet tovaryšů určoval cech.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Tovary%C5%A1

http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_m%C4%9Bsto

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Obrana města

Hlavní ochranou města byly ve středověku hlavně městské  hradby. Ve středověku se téměř nevyskytovala města bez hradeb. Hradby byly nejdříve ze dřeva ( 1 až 2 metry široké ), později i z cihel či kamene ( 5 až 6 metrů široké ). Okolo hradeb mohl být vybudován  hradní příkop o hloubky 5 až 10 metrů a u hradeb byly vybudovány také hranolové věže. Městská brána sloužila jako hlavní vjezd do města.

Bezpečnost zajišťovala veřejná moc ale mnohdy byla nedostačující a proto nosili zbraně i obyčejní lidé. Kupecké vozy se sdružovaly do společných transportů jako konvoje s ozbrojenou družinou proti případnému nebezpečí útoku.

Vznikala městská hotovost jež měla charakter milice¹⁸. Byla organizována dle čtvrtí, každá čtvrť měla svou korouhev a v čele čtvrtí stáli čtvrtní hejtmani, čtvrtníci či padesátníci. Povinnost městské hotovosti bylo strážení bran a hradeb. Na hradby byly nanášeny zbraně, kamení, klády, polena, smůla k rozehřátí, později i děla.

Ve 14. století se objevuje princip cechovní. Cech vybavoval své členy vojenskou výstrojí. Někde se objevují také předsunutá strážiště, které měly za funkci podávání zpráv. V případě útoku na město se natahovaly řetězy v ulicích proti nepřátelům.

Do konce 15. století se objevují také žoldnéři¹⁹.

18 - Milice - je vojenský termín, označují součást vojska (armády) povolávanou do zbraně pouze v době války

http://cs.wikipedia.org/wiki/Domobrana

19 - Žoldnéř - profesionální voják, který se nechává za finanční odměnu najímat k účasti na bojových operacích, na nichž není z hlediska státní nebo ideologic. příslušnosti zainteresován.

http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDoldn%C3%A9%C5%99

http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_m%C4%9Bsto

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Kultura města

Nezbytnou roli ve středověku hrála hlavně církev. V kostelech či klášterech probíhal veškerý městský život, přes mše, křest po založení manželství či pohřeb. Hřbitov se nacházel kolem farního kostela a nazýval se pohřební zahradou díky vysázeným stromům. Církev dále zakládala poddanská města a hromadila majetek.

Další nedílnou součástí života ve středověku byla také škola. Školy se nacházely výhradně ve městech a náležely do sféry církve. Negramotnost v průběhu středověku ustupovala, žáci se ve školách učili písmo či noty. Objevují se také žákovské komory jež měly funkci internátů. Dívky chodily do škol zřídka a chudí studenti si museli na školu vydělávat například zpíváním v kostele. Učitel byl nazýván oficír, představený školy pak rektor²⁰, později bakalář. Být učitelem bylo poměrně chudé zaměstnání, učitelé mnohdy museli ve škole uklízet. Osobní hygiena byla ve středověku velmi nečastá a hlavní hygienickým orgánem ve středověkém městě byly lázně. Obyvatele měst zužoval hmyz či krysy, které přenášely mor. V případě morové nákazy se město uzavřelo a fungovala proti jeho přenášení různá opatření.

Obvodoví lékaři ve středověku téměř neexistovali, lékáren bylo málo. Kolem 50 let začínalo stáří člověka a 60 let byl už velmi vysoký věk. Ve městě existovaly také špitály.

Všední den začínal hlasem zvonu, otevíraly se městské brány, dobytek se vyháněl na pastvu, lidé přicházeli na trh a otevíraly se krámy. Osvětlením místnosti bylo denní světlo které přicházelo okny čili pracovní den v létě  byl delší než v zimě. Po setmění se v některých domácnostech používaly lampy plněné olejem. Významnou plodinou na vaření bylo hlavně proso a brambory ze kterých se vařily kaše a maso.

Uctívaly se rovněž různé tradice a svátky, buď přesně stanovené nebo individuální jako třeba Vánoce či Velikonoce.

20 - Rektor (z lat. rector magnificus, regere) je nejvyšší hodnostář vysoké nebo církevní školy. Je jedním ze samosprávných orgánů školy, za kterou jedná a rozhoduje

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rektor

http://www.reflex.cz/ Čas středověkého člověka

Lit: Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992

Literární zdroje:

Hoffman, F. : České město ve středověku, Praha 1992 – toto dílo jsem si vybral pro jeho komplexnost a obsáhlost a přehledně popsané a utříděné kapitoly, dle nichž jsem se inspiroval i já ve své seminární práci.

Hrůza, J. : Česká města, Praha 1960

Matějček a kol.:  Malý geografický a ekologický slovník , Praha 2007